Recycling
Recy věci a „ Slow Fashion“ jsou již několik let velice populární záležitostí.
Jak jsem vyčetla na internetu, tak termín „Slow Fashion“ poprvé použila Kate Fletcher z Centre for Sustainable Fashion v roce 2008 a od té doby si hnutí získalo spoustu příznivců po celém světě, nejen mezi spotřebiteli, ale i mezi různými oděvními značkami.
Slow fashion nás má vést k budování vztahu s naším šatníkem, k poznání, že můžeme mít věcí daleko méně, ale zato z nich můžeme mít daleko větší radost. A pokud se o ně budeme řádně starat, vydrží nám dlouhou dobu. Když se nám oblečení omrzí, není nutné ho hned vyhodit, ale můžeme je upravit, „vytunit“, doladit, nebo úplně přetvořit na nový kus oblečení či jiný doplněk.
U pletených věcí bývá asi nejčastější formou recyklace vypárání a znovu upletení nového svetříku v jiném stylu s jiným vzorem.
Já jsem si před dvěma lety upletla jednoduchý volný MAXI svetr s XXL rukávy. Moc ráda ho nosím ke svým harémovým kalhotám. Jenže po těch dvou letech častého nošení je na něm opotřebení už docela znát. Rozhodně jsem ho nemínila vyhodit, protože nádherně melírovaná příze od Louisa Harding nebyla zrovna levná záležitost a hlavně se mi pořád moc líbí. Jenom už to nějak není ono. Chystala jsem se tedy svetr vypárat a uplést z příze něco jiného. Pak mě ale napadl úplně jiný recyklační proces.
Ke svým čtyřicátým narozeninám (což už je opravdu hodně dlouho), jsem totiž dostala darem od kamarádky barvené ovčí rouno, jehlu a knihu o suchém plstění a vzpomněla jsem si, že pořád ještě čeká ve skříni na svojí příležitost. Příze od Louisa Harding je směs vlny a bambusu a tak jsem shledala svůj svetr pro plstěné aplikace vhodný.
Než jsem svetr začala „tunit“ a pustila se do samotného plstění, vykoupala jsem ho v lázni s lanolínem, usušila a trochu mu zkrátila rukávy. No a potom už začalo vzrušující vrstvení různobarevných kousků rouna a jeho postupné zapichování do svetru. Protože jsem to dělala poprvé, zvolila jsem raději jednoduchý tvar kruhu a taky jsem začala na boku svetru malým kolečkem, abych toho popřípadě moc nezkazila. Proces plstění mě ovšem ihned tak pohltil, že jsem dva večery píchala jehlou do svetru jako o závod a nakonec jsem se musela začít brzdit, abych svetr aplikacemi moc nepřeplácala.
Myslím, že to asi nebylo potřeba, ale pro jistotu jsem hotové plstěné aplikace z obou stran jemně přejela napařovací žehličkou.
No a nakonec jsem se rozhodla ještě z vypárané vlny z rukávů připlést patentový lem kolem krku.
Recyklace je hotová a musím říct, že jsem se svým Hippie svetrem dost spokojená. Rozhodně to je úplně nový kousek do šatníku, který bude opět nějakou dobu mým oblíbencem.
Na přiložené fotodokumentaci je vidět proces recyklace i „staronový“ svetřík v akci.
Určitě tento způsob recyklování pletených svetrů ještě vyzkouším.
Pokud vás zaujali i jednoduché korále Pruhatky, které jsem měla na sobě při focení svetru, můžete si je vyrobit podle mého free návodu zde
a jestli jsem někoho navnadila a chtěl by poradit s plstěním jehlou, neváhejte mě kontaktovat přes e-mail nebo třeba na FB.
Krásný tvořivý den přeje
Ivana
Jak jsem vyčetla na internetu, tak termín „Slow Fashion“ poprvé použila Kate Fletcher z Centre for Sustainable Fashion v roce 2008 a od té doby si hnutí získalo spoustu příznivců po celém světě, nejen mezi spotřebiteli, ale i mezi různými oděvními značkami.
Slow fashion nás má vést k budování vztahu s naším šatníkem, k poznání, že můžeme mít věcí daleko méně, ale zato z nich můžeme mít daleko větší radost. A pokud se o ně budeme řádně starat, vydrží nám dlouhou dobu. Když se nám oblečení omrzí, není nutné ho hned vyhodit, ale můžeme je upravit, „vytunit“, doladit, nebo úplně přetvořit na nový kus oblečení či jiný doplněk.
U pletených věcí bývá asi nejčastější formou recyklace vypárání a znovu upletení nového svetříku v jiném stylu s jiným vzorem.
Já jsem si před dvěma lety upletla jednoduchý volný MAXI svetr s XXL rukávy. Moc ráda ho nosím ke svým harémovým kalhotám. Jenže po těch dvou letech častého nošení je na něm opotřebení už docela znát. Rozhodně jsem ho nemínila vyhodit, protože nádherně melírovaná příze od Louisa Harding nebyla zrovna levná záležitost a hlavně se mi pořád moc líbí. Jenom už to nějak není ono. Chystala jsem se tedy svetr vypárat a uplést z příze něco jiného. Pak mě ale napadl úplně jiný recyklační proces.
Ke svým čtyřicátým narozeninám (což už je opravdu hodně dlouho), jsem totiž dostala darem od kamarádky barvené ovčí rouno, jehlu a knihu o suchém plstění a vzpomněla jsem si, že pořád ještě čeká ve skříni na svojí příležitost. Příze od Louisa Harding je směs vlny a bambusu a tak jsem shledala svůj svetr pro plstěné aplikace vhodný.
Než jsem svetr začala „tunit“ a pustila se do samotného plstění, vykoupala jsem ho v lázni s lanolínem, usušila a trochu mu zkrátila rukávy. No a potom už začalo vzrušující vrstvení různobarevných kousků rouna a jeho postupné zapichování do svetru. Protože jsem to dělala poprvé, zvolila jsem raději jednoduchý tvar kruhu a taky jsem začala na boku svetru malým kolečkem, abych toho popřípadě moc nezkazila. Proces plstění mě ovšem ihned tak pohltil, že jsem dva večery píchala jehlou do svetru jako o závod a nakonec jsem se musela začít brzdit, abych svetr aplikacemi moc nepřeplácala.
Myslím, že to asi nebylo potřeba, ale pro jistotu jsem hotové plstěné aplikace z obou stran jemně přejela napařovací žehličkou.
No a nakonec jsem se rozhodla ještě z vypárané vlny z rukávů připlést patentový lem kolem krku.
Recyklace je hotová a musím říct, že jsem se svým Hippie svetrem dost spokojená. Rozhodně to je úplně nový kousek do šatníku, který bude opět nějakou dobu mým oblíbencem.
Na přiložené fotodokumentaci je vidět proces recyklace i „staronový“ svetřík v akci.
Určitě tento způsob recyklování pletených svetrů ještě vyzkouším.
Pokud vás zaujali i jednoduché korále Pruhatky, které jsem měla na sobě při focení svetru, můžete si je vyrobit podle mého free návodu zde
a jestli jsem někoho navnadila a chtěl by poradit s plstěním jehlou, neváhejte mě kontaktovat přes e-mail nebo třeba na FB.
Krásný tvořivý den přeje
Ivana
