Kvetoucí liána
Březnové kolo šperkařské soutěže přišlo vlastně úplně vhod a kompletace mého náhrdelníku tentokrát nedala zas tak moc práce.
Jeho příběh se začal totiž psát už loni v létě. Háčkovala jsem ho u kamarádky na chatě, bez předem dané přesné předlohy, pouze s mlhavou představou v mojí hlavě. Takže v průběhu práce docházelo k upřesňování idey a tudíž i následnému párání již uháčkované části.
Po příjezdu domů jsem ho sice ještě částečně natónovala textilní barvou, ale z nějakého záhadného důvodu jsem už neměla chuť ho zkompletovat, byť v tomto směru byla moje představa již jasná. Chybělo opravdu pouze zapošít všechny konce a z polymeru vytvořit drobné trychtýřovité korálky.
Někdy je prostě u mě cesta do finále poněkud složitější.
Rozdělaný náhrdelník trpělivě čekal půl roku v krabici, kterou jsem uklidila do skříně při úklidu pracovního stolu a jak mi sešel z očí, tak časem sešel i z mysli. Minulý týden jsem otevřela krabici, abych zjistila co v ní vlastně odpočívá a protože pravidla soutěže dovolují, přihlásit do ní šperk alespoň dokončený v roce 2015, byl můj soutěžní kousek pro březen na světě. Pojmenovala jsem ho „Kvetoucí liána“ a vložila jeho fotografii do březnového kola s tématem FLORA.
Měla jsem tak trochu černé svědomí, že jsem to tentokrát zmákla nějak rychle a tak jsem se věnovala trochu víc postprodukci. Kromě nafocení, jsem po dlouhé době vzala i tužku do ruky a začala kreslit. Přiznávám bez mučení, že s modelkou mi pomohl Photoshop. Chápu, že většině žen by se představa nošení na nahém těle moc nezamlouvala a tak jsem přidala ještě koláže z fotografií oděvů, s jakými by se můj šperk mohl dobře nosit.
Náhrdelník je uháčkovaný z režné lněné příze a tónován textilní barvou v odstínu Denim. Abstraktní květ doplňuje 6 malých polymerových korálků vytvarovaných z jemného „hada“ z extrudéru. Průměr květu je přibližně 6 cm a délka náhrdelníku je volně nastavitelná dle potřeby jak je vidět na jedné z fotografií. Náhrdelník nemá žádné pevné zapínání a jeho délka se řídí pouze délkou provlečení liány skrz spodní část květu.
Jeho příběh se začal totiž psát už loni v létě. Háčkovala jsem ho u kamarádky na chatě, bez předem dané přesné předlohy, pouze s mlhavou představou v mojí hlavě. Takže v průběhu práce docházelo k upřesňování idey a tudíž i následnému párání již uháčkované části.
Po příjezdu domů jsem ho sice ještě částečně natónovala textilní barvou, ale z nějakého záhadného důvodu jsem už neměla chuť ho zkompletovat, byť v tomto směru byla moje představa již jasná. Chybělo opravdu pouze zapošít všechny konce a z polymeru vytvořit drobné trychtýřovité korálky.
Někdy je prostě u mě cesta do finále poněkud složitější.
Rozdělaný náhrdelník trpělivě čekal půl roku v krabici, kterou jsem uklidila do skříně při úklidu pracovního stolu a jak mi sešel z očí, tak časem sešel i z mysli. Minulý týden jsem otevřela krabici, abych zjistila co v ní vlastně odpočívá a protože pravidla soutěže dovolují, přihlásit do ní šperk alespoň dokončený v roce 2015, byl můj soutěžní kousek pro březen na světě. Pojmenovala jsem ho „Kvetoucí liána“ a vložila jeho fotografii do březnového kola s tématem FLORA.
Měla jsem tak trochu černé svědomí, že jsem to tentokrát zmákla nějak rychle a tak jsem se věnovala trochu víc postprodukci. Kromě nafocení, jsem po dlouhé době vzala i tužku do ruky a začala kreslit. Přiznávám bez mučení, že s modelkou mi pomohl Photoshop. Chápu, že většině žen by se představa nošení na nahém těle moc nezamlouvala a tak jsem přidala ještě koláže z fotografií oděvů, s jakými by se můj šperk mohl dobře nosit.
Náhrdelník je uháčkovaný z režné lněné příze a tónován textilní barvou v odstínu Denim. Abstraktní květ doplňuje 6 malých polymerových korálků vytvarovaných z jemného „hada“ z extrudéru. Průměr květu je přibližně 6 cm a délka náhrdelníku je volně nastavitelná dle potřeby jak je vidět na jedné z fotografií. Náhrdelník nemá žádné pevné zapínání a jeho délka se řídí pouze délkou provlečení liány skrz spodní část květu.
