Proč imitace?

Nedávno jsem dostala tuto otázku, a protože to nebylo poprvé, zkusím na ní odpovědět:

Proč se tolik šperkařů, kteří pracují s polymerem, snaží napodobovat jiný materiál?
Proč prostě raději nepracují přímo s polodrahokamy, sklem, keramickou hlínou nebo dřevem a dělají raději „fejky“?

Nutno podotknout, že tuto otázku pokládá téměř vždy člověk, který považuje polymer za něco naprosto podřadného, za nějakou takovou plastelínu.
(Pro ty co nevědí nic o polymerové hmotě jen malé vysvětlení. Chemicky jde o polyvinylchlorid, který je barvivy a dalšími komponenty upravován pro potřeby další tvorby. Přesnější informace zcela jistě najdete třeba ve Wikipedii).
Chápu, že lidé, kteří se v dnešní době stále více snaží navracet k přírodě, prostě plasty jako takové odsuzují, protože při jejich výrobě a recyklaci může docházet k jejímu poškozování. Nicméně myslím, že i při opracovávání a těžbě různých nerostů a finální úpravě hotových výrobků z přírodních materiálů může docházet k nešetrnému přístupu.
Do této diskuse se ale pouštět hlouběji opravdu nechci. Je to můj názor a spíš bych chtěla vysvětlit, proč imitace z polymeru dělám já.

Imitace není totéž co padělek, plagiát či „fejk“, ale zjevná a neskrývaná napodobenina něčeho jiného a to je velký rozdíl.
Nevyrábím své šperky z polymeru, abych je pak vydávala za polodrahokamy, dřevo či kámen. Jsem experimentátorka a kreativní duše a tak je vyrábím prostě proto, že to jde. Pracovala jsem již s různými materiály a troufám si tvrdit, že žádné jiné médium nemá takový tvořivý potenciál.

Polymer je materiál velice tvárný a jde s ním pracovat daleko snadněji než třeba s keramickou hlínou. Navíc nejste omezeni jen určitou škálou barev k povrchové úpravě, ale můžete si sami namíchat doslova jakoukoli barvu, na kterou si vzpomenete. Nepotřebujete čekat na to, až hlína vyschne a ani nepotřebujete pro vytvrzování žádnou speciální pec.
Hmota se dá tvarovat nejen v syrovém stavu, ale můžete jí řezat a rýt do ní i po vytvrzení, třeba jako řezbář do dřeva.
Velkou výhodou je samozřejmě i nízká hmotnost a tak náhrdelník s napodobeninou kamenů rozhodně váží pouze zlomek toho, co by vážil originální materiál.
Snese spoustu povrchových úprav a kombinaci s mnoha druhy barev a pigmentů a tak není problém vyrobit imitaci kovu, kůže, látek a různých přírodnin.
Díky transparentní variantě hmoty a možnosti vyleštit polymer do vysokého lesku, lze s úspěchem napodobovat i sklo a polodrahokamy.

Pro kreativního člověka je tato hmota prostě téměř nevyčerpatelnou studnicí výzev ke zdolání a proto budu prostě s radostí zkoušet napodobovat vše, co mě napadne.
Troufám si tvrdit, že takto uvažují všichni umělci a nadšenci, kteří s touto hmotou pracují a jsou do ní zamilovaní jako já. Není to samozřejmě materiál pouze pro šperkaře, ale i pro modeláře, loutkáře, dekoratéry atd., pod jejichž rukama vznikají mnohdy opravdu neuvěřitelná díla.

Mojí „parketou“ je v poslední době hlavně leštěný polymer a tak mě dlouho lákalo vyzkoušet imitaci skleněných, vinutých perlí. Do jaké míry se mi to podařilo, můžete posoudit na přiložených fotografiích. Jeden druh mých „vinutek“ jsem zároveň stylizovala tak, aby se tematicky hodil do únorového kola Česko-Slovenské šperkařské výzvy (Be My Valentine). Určitě poznáte, které to jsou.

Několik odkazů na umělce, kteří s polymery pracují a rádi imitují i jiné materiály:

https://www.flickr.com/photos/ilex123/

http://www.polypediaonline.com/cosmic-ceramic-polymer-clay-faux-ceramic-tutorial.html

http://chriscarlsonjewelry.weebly.com/primitive-polymer.html

http://www.lauratabakman.com/MMIS1.htm